Jak jsem hlídala mládě straky: záchrana ptáčete v červnové výhni
Máte rádi horké léto? Letos přišlo už koncem června, a to v míře nejen vrchovaté, ale dávno kypící přes okraj. S teplotou vzduchu 41,9 °C padl o víkendu nový rekord v celé historii meteorologického měření na našem území. Stín budov, vzduchotechnika, pitný režim, zákonné pauzy, koupaliště. To vše nám lidem ve městech pomáhá přečkat spalující vedra. Jak ale žár tropických dnů (a tropických nocí) prožívají divoká zvířata?
V důsledku extrémního počasí mnohdy zejména mladí ptáci svádí boj o holý život. V průběhu června stále hnízdí řada ptačích druhů, které nyní musejí čelit nezvykle vysokým teplotám. Stává se dokonce, že z rozpáleného hnízda přehřátá mláďata předčasně vyskočí. Co dělat, když najdete mladé ptáče, které se zdá v nesnázích? Odpověď najdete v mém dnešním příběhu s malou strakou, který, jak věřím, patří mezi ty šťastné.
Volání ve větvích
Jak bláznivé bylo dnes cestou z nákupu poslechnout zvědavost a zůstat ověšená taškami zírat do městské zeleně. Záhada jemného, avšak naléhavého ptačího volání mezi javory mě úplně pohltila. Tíha v rukách i pocit sálajícího vedra se rázem ocitly na vedlejší koleji. „Co je to za ptáčka?“ Nedovedla jsem podle hlasu určit ptačí druh. Ani aplikace Merlin nepomohla.
Pohled sebevědomé ptáčkařky sjel větvoví urostlého listnáče. Nic. Přilehlý keř? Nic. Pátrání bych asi vzdala, nebýt černého zjevení pod stromem na zemi. Neohrabané klubíčko tmavého peří. „Mláděcí“ zobáček, bílé bříško, krátký ocásek, šedomodré oči. Krkavcovití… „Ááá, počkat. Já už vím! Ten kovově modrý odstín na křídlech znám. Je to malé stračátko!“
Příroda spojuje
Sotva opeřené stračí mládě ve mně probouzelo pocity starostlivé, ale bezradné kmotřičky. „Pozoruju ji už déle, rodiče nelétají krmit. Asi horkem vypadla z hnízda,“ ozval se cizí hlas. Paní ukázala na prázdné hnízdo v koruně javoru a přišla k ptáčkovi se stejně dojatým i ustaraným výrazem, jaký jsem měla já. A tak osamělé strače získalo druhou kmotru.
S paní sousedkou, se kterou jsem se doteď znala jen od vidění, jsme se proměnily v sehraný záchranný tým. Mládě straky nevypadalo zraněné, ale pokus o vysazení do bezpečí větví byl marný. Slabý ptáček se neudržel, ani nelétal. I holubi a hrdličky by pomohli, kdyby jen měli jak. Vyzáblé ptáče se s nadějí obracelo na každého opeřence v okolí. Rodiče v nedohlednu.
Těžké dilema
„Jak ptáčeti pomoci?“ Dvě sudičky třímaly budoucnost opuštěného, vyhladovělého a nesamostatného mláděte ve svých dlaních, když stály na pomyslném rozcestí. Nechat malého ptáčka napospas osudu? Přírodě, ale taky městu? Kočce? Krahujci? Nezbedným dětem? Silnici? „Pokud ho odneseme, nenaděláme víc škody než užitku? Nechceme ptačím rodičům odebrat zdravé mládě, které přijde o výchovu a stračí způsoby…“
Naštěstí a přesně proto existují záchranné stanice pro volně žijící živočichy, které sdružuje celorepubliková Národní síť záchranných stanic (NSZS) provozovaná Českým svazem ochránců přírody. Před jakýmkoli konáním vám v případě nálezu divokého zvířete ochotně poradí odborníci na telefonní lince Centrálního dispečinku NSZS. Najdete je jako službu Zvíře v nouzi, která funguje v případě potřeby jako záchranka pro divoká zvířata.
Straka v nouzi
Pro malou straku, která byla pravděpodobně opravdu v nesnázích, jsem s pracovníky Zvířete v nouzi domluvila příjezd zvířecí záchranky. Vážím si jejich ochoty, zvlášť v takto horkých dnech, kdy zvířecích pacientů přibývá několikanásobně. Plán byl následující: počkat se stračetem na ošetřovatele, kteří ho odvezou do nejbližší záchranné stanice.
Cílem záchranných stanic živočichů je poskytnout zvířeti odbornou péči a po rekonvalescenci jej co nejdříve vrátit zpět do přírody. Jak postupovat, když najdete opuštěné ptačí mládě? A kdy naopak neuvážená, byť dobře míněná pomoc může uškodit? Podívejte se na rozcestník, který připravila Česká společnost ornitologická.
Nejvzácnější host
Paní sousedka mi pomohla přenést ptáčka do krabice (jak radil ošetřovatel), než zmizela v útrobách domu. „Stračenko, neboj se, to zvládneme,“ uklidňovala jsem vykulené ptáče i sebe. Poprvé jsem se dotkla opeřence z volné přírody. Navzdory zobáku a ostrým drápkům malého krkavcovitého jsem cítila lítost z křehké bezbrannosti jeho kostnatého tělíčka.
Malé strace jsem poskytla stín chodby mého domova. Z pootevřené kartonové krabice se ozývalo pípání a ťapání, dokud se ptáček časem nezklidnil. Roztomilá straka se tak na chvíli stala mým nejvzácnějším hostem – ačkoli více jsem poskytnout nemohla. Bylo třeba ptáčkovi nepodávat krmivo ani vodu a zbytečně ho nestresovat, dokud nedorazí zvířecí záchranka.
Závěrem
Z bílého vozu s papouškem vystoupili muž a žena, kterým se v očích krom profesionality (a únavy) zalesklo ještě něco jiného, jakmile na ně z mého „stračího balíčku“ pohlédlo z rohu krabice schoulené mládě. „Neradi odebíráme takto mláďata z původního prostředí, ale ta straka je opravdu hubená,“ nenamítali nic proti záchraně straky dojatí ošetřovatelé.
Volným krokem jsem se vrátila domů. Chodba teď působila prázdná. Upřela jsem oči na pohlednici s kontakty na Zvíře v nouzi, kterou jsem od záchranářky převzala oproti ptáčeti. Při pohledu na tři vyobrazená kachňata v lidských dlaních mi po celém odpoledni vyhrkly slzy. Příroda mě obdarovala nečekaným zážitkem a poznáním, na které se nezapomíná.
Ptáci v srdci
Na malou straku stále myslím. V noci na další den udeřila silná bouřka s prudkým lijákem. Byla jsem ráda, že je o mládě postaráno. Neumím si představit, jak by za takových podmínek opuštěné a hladové přežilo bez pomoci. Pro straky ve městě mám nyní větší pochopení. Dospělá straka obecná působí neohroženě, ale ani tento druh nemá na růžích ustláno.
Úcta k přírodě, pomoc a ochrana jsou důkazem naší lidskosti – humanity. Tím, co nás dělá lidmi. Dokladem toho dobrého v nás je činnost záchranných stanic, ale i dalších organizací jako Česká společnosti ornitologická nebo třeba spolek Holubi v nouzi. Přírodě pomáhají také známí i neznámí jednotlivci, kteří mají taktéž prostě ptáky v srdci.
29. 7. 2026 Kontaktovala jsem záchrannou stanici s dotazem na stav malé straky. S velkou lítostí musím i já vám oznámit, že mládě uhynulo. Stanice v červnových vedrech přijímala každý den desítky vyčerpaných a dehydrovaných mláďat, dokonce i dospělých živočichů. Některým už bohužel síly nestačily.
