Cesta za fotkou: Červenka – koncert v korunách stromů

V několikadílné sérii článků Cesta za fotkou vám povyprávím o svých ptáčkařských i fotografických zážitcích. Cestu spolu podnikneme za fotkou mého vysněného ptáčka červenky obecné. Respektive už jsem ji podnikla. Je tomu právě rok, co jsem začala ptáčky na jaře 2024 pozorovat a fotit. Na fotkách oblíbeného ptačího druhu vám chci ilustrovat, jaký můj první rok focení ptactva byl a co jsem se při něm naučila.

Vezmu to od úplně prvního setkání. Co díl, to další šťastné pozorování červenky. Vůbec se nezdráhám vám ukázat svoje začátečnické fotky. A taky chyby, spoustu chyb. Vždyť chybami se člověk učí. Mám radost, že se spolu s vámi můžu ohlédnout za každým setkáním s tímto kouzelným ptáčkem, které vždy přineslo zase o kousek lepší fotku. A taky že se můžu právě s vámi podělit o to, co jsem za ten parádní rok focení přírody zažila.

Za ptačím virtuosem – poprvé na lovu

Oči upřené do koruny stromu. Nacházím zdroj andělsky krásného zpěvu. Mžourám proti světlému nebi a snažím se neztratit z dohledu ptačího virtuosa mezi odpoledními stíny tančících, jarně olistěných větví. S ladností nejzkušenějšího lovce přehazuji svou dosud u boku vyčkávající „flintu“ – fotoaparát – pevně do rukou. Bryskně zamířím. Žádné nastavování. Není čas! Kroutím objektivem, seč mi zápěstí stačí, a přibližuji až na maximum své udatné čtyřstovky.

„Že by to byla… Ne, to nemůže být pravda,“ v tajné naději zkoumám okem v hledáčku zazoomovaného opeřence ve větvích. Scéna v obdélníkovém displeji je asi tak stabilní jako svět štamgasta po šestém pivu. I tak registruji, že červené peří z hrdélka pokračuje nahoru nad velké tmavé očičko a vyniká proti béžovému bříšku. V nebeském rauši stisknu spoušť a několikrát „vystřelím“. A znovu. Ptáček pěje s takovou vervou, jako by si chtěl snad srdíčko vyzpívat. Šíří svou píseň rozevřeným zobáčkem do všech stran jako jakýsi lesní amplion.

Zazní poslední tón a účinkující odlétá ze scény. Ani nepočkal na potlesk. I já po lesní pěšině odcházím, oči mi slzí radostí a hned vzápětí obrovským dojetím. Věrný pomocník Merlin mi z kapsy potvrzuje identitu ptáčka: červenka obecná (Erithacus rubecula). „Tak ona existuje!“ Nejen v pohádkách a na dózách od vánočního cukroví. Existuje a já právě měla tu čest! Snad ji zase někdy uvidím. Na paměťové kartě si domů odnáším trofej, tedy důkaz, že setkání nebylo jen pouhým snem.

Začátečnické chyby při focení ptáků

„Kdo nikdy neudělal chybu, nikdy nezkusil nic nového,“ pravil jeden věhlasný učenec. Po focení vánočních stromečků, pokojovek, všemožných kytiček a krajinek pro mě přichází dobrodružství zvané wildlife photography, česky focení zvířat a přírody. Z toho se zaměřuji na svoje milované téma, kterým jsou ptáci. Nové zaměření s sebou nese nové radosti i výzvy. Ptáček v divoké přírodě je přece jen čipernější subjekt než průčelí Karlštejna nebo květ pivoňky v sebevětším vánku.

Jak dopadly fotky z mého prvního setkání s červenkou? Konečně vám exkluzivní :o), dosud nepublikované fotky odtajním. Jak poznáte začátečníka ve focení ptactva? Takhle!

1. Focení ptactva zespoda ve větvích

Začátečník má radost, že vůbec nějakého ptáčka v přírodě objevil. Cvakne ho bez rozmyslu kompozice prostě pod stromem zespoda, ještě „ideálně“ proti nebi. Z ptáčka pak na fotce vidíte především břicho. Ptačí břicho (nebo možná ještě častěji zadní část ptáčka…) ve změti větví můžete na procházce zahlédnout i bez foťáku. Vy ale ideálně chcete získat perspektivu vzácnou, a to snímek zdánlivě z úrovně očí zvířete. Budete mít pocit, že jste součástí tajemného ptačího světa, a to už samo o sobě na fotce zaujme.

2. Nepřipravené nastavení foťáku na wildlife

Když s focením začínáte, učíte se základní principy focení. Moderní fotoaparáty dnes disponují celou řadou dalších funkcí, které vám focení výrazně zpříjemní a zefektivní. Existují různé režimy focení, které se hodí na různá témata fotografie. Při focení ptáků vám může pomoci režim focení s prioritou času nebo třeba vychytávka rozpoznávání zvířat či ostření na oči. Dále zmíním sériové snímání, které je dle mé roční zkušenosti při focení neposedných stvoření, jako jsou ptáci, zcela nepostradatelné.

3. Neznalost prostředí a subjektu

Objevování nového tématu a nových ptáčků je roztomilé a zábavné. Ale hodně váš výsledek závisí na štěstí. Nejzkušenější fotograf té nejdokonalejší ptačí fotky vám řekne, že nejvíc práce zabrala příprava, nikoli focení samotné. Týdny studoval chování vybraného ptačího druhu v daném prostředí, četl publikace, chodil na lokalitu a pozoroval. Samotné focení už pak mohla být třešnička na dortu. Když budu vědět, kde se červenka pohybuje, jak shání potravu, kde hnízdí, zda u nás zůstává během roku… bude se mi snáze ptáček „lovit“ pro fotografii a budu moci jít štěstí naproti.

Dobrodružství začíná

Všechny tři zmíněné začátečnické nedostatky se mě při focení červenky týkají. Z fotek jsem i přes jejich nedokonalost měla po příchodu domů nezměrnou radost – moje první červenka. A jo, je to fakt červenka! Tu radost mám dodnes. Radost mám i z toho, když vidím, co jsem se od té doby naučila. Jak o červenkách, o ptačím chování obecně, tak i o technice focení přírody. Těším se, až se s vámi podělím zase o další setkání.

Krásné jarní dny plné ptačího zpěvu přeji!
Slečna Amarylka